Slohové práce

Líčení zážitků z léta

Lucie Stejskalová

A je tu léto! Slunce mě hřeje do zad. Nohy mi lehce zapadají do teplého písku a mořské vlny mě krásně osvěžují. Všude to voní mořem. Voda je průzračná jako křišťál. Sem tam se v ní prožene nějaká rybička nebo krab. Někdy tady však začne lehký deštík. Když přestane, nad mořem se objeví sedmibarevná duha. Lehoučce na nás dopadá stín pobřežních palem a nad hlavami nám proletí černobílí racci. Mořskou krajinu mám moc ráda - nejvíce v létě.

Ondřej Růžička

Jednou o prázdninách jsem jel s rodiči do Chorvatska na jachtu. Navštívili jsme mnoho pláží, ale na většině byli lidé. Až na jednu. Byla to velká písečná pláž obklopená nádhernou přírodou. Ležela pod vysokou zalesněnou horou, na kterou vedly úzké cestičky. Pláž oblévalo průzračné moře s teplými proudy. Trochu dál od pláže ležely na dně hvězdice a plavaly pestrobarevné ryby. Bylo to nádherné léto plné sluníčka a pohody.

Sára Glosmanová

A byl červenec. Babiččina zahrada nádherně voněla rozkvetlými květinami a včelky s bzučením poletovalyz jedné kytky na druhou. Na stromech dozrávalo ovoce a ptáčci půvabně zpívali své písně. Na záhonku se červenaly lákavé sladké jahody, které připomínaly rudé květy růží. Sluníčko hřálo a občas zavál letní větřík. Z celého léta mám nejraději podvečery, kdy je příjemné teplo a zapadá rudě zbarvené slunce.

Alžběta Kramplová

Minulé léto jsme jeli do Rakouska. Třetí den pobytu jsme se nechali vyvézt autobusem nahoru do hor. Když jsme dojeli, ocitli jsme se u milionu malých vodopádů. Voda byla studená a křišťálová, i když hřálo slunce. Zpět jsme se vraceli na kole, abychom to nemuseli scházet. Když jsme sjížděli z kopce dolů, začalo pršet. Kapky deště byly studené a ochlazující jako led. Večer už nepršelo, a proto jsme si vyšli na procházku. Nejprve jsme dorazili na dětské hřiště, kde rostly jahody, které byly sladké jako med. V Rakousku se nám líbilo, a proto tam pojedeme i letos.

Eliška Štěpánková

Jednoho letního dne jsme si zabalili kufry a odjeli do hor v Jeseníkách. V potoce, který tekl kolem chaty, byly mušle. Někdo je tam vysypal. Já jsme je objevila jako první. některé byly barevné, jiné bílé. Louky tam byly rozlehlé, kvetly na nich kopretiny a kokošky pastuší tobolky. Slunce hřálo, vánek nám vál do obličeje. Na stromech dozrávalo ovoce. V krytém bazénu bylo také příjemně. Po obědě jsme spěchali na hřiště. Na toto místo se rádi vracíme i vzimě. Je tam prostě pěkně.

Výlet do Prahy

Ve středu 18. května se pátá třída vydala na výlet do Prahy. Nejprve nás čekala dlouhá cesta vlakem, která však v pohodlném kupé utekla velmi rychle. Po příjezdu jsme se ubytovali v klášteře u Lorety. Potom jsme měli prohlídku Pražského hradu s průvodkyní. Podívali jsme se do Chrámu sv. Víta i do Zlaté uličky. Nezapomněli jsme ani na Karlův most, orloj či Prašnou bránu. Lanovkou jsme vyjeli na Petřín, kde jsme si užili spoustu legrace v bludišti. Čekala nás také řada schodů, které jsme museli vyšlapat na rozhlednu. Odměnou nám byl nádherný výhled na Prahu. Poté jsme se už vraceli na ubytovnu. Druhý den jsme se všichni těšili do zoologické zahrady. Nejvíce se nám líbili lední medvědi, kteří plavali ve vodě. Potom jsme poobědvali na Václavském náměstí a měli jsme krátký rozchod v pohádkovém hračkářství Hamleys. Nakonec nás už čekala jen cesta domů. Výlet se nám všem moc líbil, užili jsme si velkou zábavu i kouzelnou atmosféru Prahy.

Za pátou třídu zapsala Lucie Stejskalová a Bára Lužová.

Líčení zážitků z jarní přírody

Simona Šramová

Po dlouhé a kruté zimě konečně nastupuje jaro. Mám ho moc ráda, protože se vše probouzí. Rodí se mláďata, rostou krokusy, sněženky a bledule. Stromy se obalují listy, pak i květy a nakonec k nim přiletí včelky, aby je opylovaly. Mám ráda jaro i proto, že přiletí čápi a vlaštovky. Všichni ptáčci začnou zpívat. Naše kočka Můrinka bude mít malá koťátka a na zahradě zavoní všechny květy na stromech, rozroste se trává a kolem nás budou poletovat včelky a vosy. Před Velikonocemi zdobíme kraslice a pečeme beránka. To je celé jaro.

Vít Skulil

Zima pomalu končí a začíná jaro. Květiny se pod sněhem opatrně probouzejí a objevují se první osamělé pupeny na větvích stromů. Přilétají zpěvaví ptáčci a stavějí si svá nová hnízda. Všude kolem cítíme svěží jarní vůni květin i stromů - jedním slovem vůni jara. Na krásně modré obloze září slunce, které hřeje mnohem více než v zimě. Škoda, že trvá jen tři měsíce a po něm je už horké léto. Ale na to se také těším!

Eliška Štěpánková

Jaro je tu! Všechno začalo kvést. Noci již nejsou tmavé a mrazivé. Sněženky a krokusy stydlivě vykukují ze země. Hlouběji v lese se probouzejí zajíci a medvědi. Hmyz vylétá z děr. Ptáci zpívají své písně, jako by byli na koncertě. Cvrčci cvrlikají a včelky bzučí. Tohle období mám snad nejraději. Na zahradě je spousta práce. Musíme zrýt záhony, nasadit kytky a semena. Všechno voní. Na farmě mají také mnoho práce. Rodí se nová mláďata. Větve stromů pučí. Na nebi svítí zářivé slunce. Tráva je jasně zelená. Ano, tohle je jaro.

Sára Glosmanová

Po zimě přišlo konečně jaro. Příroda se probouzí, ptáčci zpívají a slunce svítí. Rozkvétají sněženky, fialky, petrklíče a šeříky. V lese je slyšet zurčení potůčku a všude kolem je nádherná vůně kvetoucích rostlin. Vane příjemný větřík a zeleň stromů se nedá přehlédnout. Na jaře slavíme také Velikonoce, kdy kluci pletou pomlázku z čerstvých proutků vrby a dívky zdobí kraslice. Jaro je krásné období. Mám ho ráda, protože se vše probouzí k životu.

Bára Lužová

Jednou jsem šla s tátou a se psy na procházku, protože bylo moc krásně. Když jsme se dostali do lesa, vše ještě zkrásnělo. Ptáčci nám zpívali, motýlci přidávali do temných míst světlo a barvy, sluníčko nám vykouzlilo úsměv na tváři. A psi? Ti se raději vyváleli v bahně! Dorazili jsme do vesničky jménem Sobíšky, kde u malých domečků stála velikonoční výzdoba. Zaujalo mě několik zářivě žlutých narcisků. Dostala jsem nápad, že uděláme mamince radost a narcisky jsme jí natrhali. Když jsme se vrátili, měla maminka velkou radost, což dělalo radost i nám. Aspoň měla něco za to, že už zase musela mýt psy. Opravdu miluju jaro!

Popis předmětu

Prababiččina skříň - Simona Šramová

O prababiččině skříni jsem nevěděla až do chvíle, kdy jsem zakopla o práh a spadla.

První co jsem zahlédla, byly krásně vyřezávané nohy, které drží dno skříně. Když jsem se zvedla, uviděla jsem vyřezávané psy, jak běží po velkém poli a honí bažanty. Nad psy byl obrázek růží a českého lva. když jsem skříň otevřela, koukla jsem se do největší zásuvky, kde byly staré ubrusy a zástěry. Pod tím vším ležely staré dopisy, které jsem raději nechala být. V poslední zásuvce byla bible.

Při každé návštěvě prababičky jsem si skříň ráda prohlédla. Protože se prababička odstěhovala, nemám možnost ji tak často vídat.

Skříňka na šperky - Sára Glosmanová

Babička má hezkou skříňku na šperky. Vím o ní už dlouho, ale zaujala mě teprve, když jsem se nudila.

Má krásné vyřezávané vzory, je ze dřeva a velmi se mi líbí její tmavě hnědá barva. Nahoře je prosklená. Je umístěna v ložnici. Je dostatečně velká na všechny babiččiny šperky a drobnosti. Má tři šuplíky, do nich babička ukládá kapesníčky, své nejkrásnější fotky z dětství a také sváteční bílé ubrusy. Rukojeť šuplíku je do stříbrna. Za prosklenou částí se skrývají voňavky, prstýnky, náušnice a náhrdelníky.

Pro babičku má šperkovnice velký význam, protože je ještě po její mamince.

Setkání s mimozemšťany

Alžběta Kramplová

Naše rodina složila všechny peníze a už jsme letěli vesmírem. Mamka pozorovala planety, táta a já jsme hledali souhvězdí a bratr jedl. Najednou se raketa začala třepat - a bum! Jsme na cukrové planetě. Jsou tu cukrové stromy, vodopády s čokoládou a kousky gumových medvídků. Místo jablek rostou na stromech lískové oříšky. Z oříšků se vylouply divné nestvůry s maličkým tělem a velikou hlavou. Najednou začaly mluvit svou řečí, které by nikdo nerozuměl. Táta si naštěstí vzpomněl na ruštinu a najednou pochopil, co nám chtějí říct. Ptali se, odkud jsme a co tady děláme. Táta odpověděl:"My jsme ze Země a pokazila se nám raketa."Domorodci porozuměli a hned nám opravili raketu. Byla s nimi velká legrace a litovali jsme, že už musíme odletět zpět na Zem. Další den jsme se rozloučili a odletěli. Na tento zážitek nikdy nezapomenu!

Ondra Růžička

Jednou jsem se rozhodl, že poletím do vesmíru. Pro někoho by to byla obtíž, ale pro mě ne. Mám totiž strýčka, který pracuje v NASA. Měl radost, protože jim zrovna chyběl jeden člen do týmu. Tak jsem letěl do vesmíru Apollem 13. Hned druhou noc v jednu hodinu nás vzbudil alarm. M ěli jsme poruchu trysek a padali jsme na neznámou planetu. Boom! Byl to tvrdý náraz. Hned jsme utíkali ven. Najednou byl kolem nás dav malých zelených mužíčků v pyžamech. Než jsme se vzpamatovali, dav se rozestoupil a uviděli jsme želé s obličejem. Šli jsme k mužíčkům blíž a oni nás přátelsky objali a dovedli do jejich města, kde jsme i přespali. Další den jsme se šli podívat po krajině. Bylo tam všechno, co máme na Zemi. Tu jsme uviděli hrad. Šli jsme dovnitř. Vypadal jako obyčejný hrad, ale nebylo tam nic kromě staré rakety. Líbilo se nám tam, ale stýskalo se nám po Zemi. Tak jsme odletěli zpět domů.

Pozorování mého mazlíčka

Pozorování mé pakobylky - Vít Skulil

Jmenuje se Mikalik. Vypadá jako deseticentimetrová zelená větvička s šesti nohama. Mikalik je klidný, dělá pomalé pohyby. Občas si spolu hrajeme, například mu dávám listy na záda. On je nejčastěji sundá a sní je. Má rád listy malin a ostružin. Žije v teráriu. cucá vodu z mokrého kapesníku. Vadí mu, když ho omezuji v pohybu.

Můj pes Maxík - Bára Lužová

Maxíkovi je jeden rok. Je to můj roztomilý mazlík. Kdysi mi totiž umřel křeček a rodiče mi ho nahradili Maxíkem. Objevili jsme ho přes inzerát na internetu.

Je to boloňský psík. Má bílou srst, která je celá kudrnatá. Ale když přijde Maxík ze zahrady, tak není tak krásně bílý, spíš mi připomíná prasátko vyválené v blátě. Jedná se o malého pejska se zakrouceným ocáskem jako prasátko. Jeho oči jsou veliké jako dvě třešně a jsou tmavě hnědé. Maxík je rarášek, který si chce stále hrát. Když do hry nezatáhne nikoho z naší rodiny, začne si hrát s botami a to už je horší. Z nějakého záhadného důvodu mu chutnají kapesníky. Někdy to schytají i ponožky. Štěká velmi rád a nahlas. Tedy jen když mě má za zády. Takže to není moc velký hrdina. Není sice dokonalý pes, ale stejně bych ho za nic nevyměnila. Alespoň je u nás živo.

Pozorování mého křečka - Ondra Růžička

Mám křečka jungarského. Jmenuje se Bobeš. Má bílé bříško a šedá záda s černým pruhem. Je to noční tvor, ale hraju si s ním ve dne. Když přijdu ze školy domů, vezmu si ho do rukou a on mi přelézá z jedné na druhou. Někdy mu strčím před tlamičku prst a on mi ho začne ohryzávat. Když má teplé bříško, vím, že se mu chce čurat. Večer asi kolem půl deváté se probudí a začne běhat v kolečku.

Pozorování mého papouška - Sára Glosmanová

Můj papoušek se jmenuje Arturek. Má šedou hlavičku, bříško i křídla. Líce má bílé a brka červená. Je to papoušek šedý, někdy zvaný žako kongo. Artur nemá rád prudké pohyby a cizí lidi, občas na ně dělá nálety. Papoušek není noční zvíře, takže v noci spí, ale někdy chvíli píská. Nehraju si s ním, zabaví se sám kutáním v budce. Má rád dobrůtky. Artur si o nás asi myslí, že jsme obři, kteří se o něj starají. Od maminky jsem se dozvěděla, že papoušci žako si zvyknou, ale mají jen jednoho pána. Po ostatních vyjíždí. Také jsem zjistila, že tento papoušek má rozum čtyřletého dítěte, dožívá se šedesáti let a naučí se přes sto slov.

Líčení podzimní přírody